Největší problém, nebo spíš jeden z největších problémů - je jich totiž víc, zkrátka jeden z mnoha největších problémů, pokud se týká psaní, je protiklad vědomí vlastní konečnosti s představou neměnnosti textu, nabytou zřejmě ještě z dávných dob, kdy se každá blbost bez ohledu na chudáky historiky, kteří ji budou muset o nějaká ta tisíciletí později správně vědecky interpretovat, tesala do mramoru.

Pokud čekáte, že si připuštěním vlastní konečnosti polepšíte, spadnete do tlamy Charybdě, aby po vás něco zůstalo. V opačném případě si nebudete chtít na věčnosti uříznout ostudu a vůbec nejhorší je myslet si, že vás nikdo nemá rád a nic nemá cenu.

Když jsem myslím dostatečně pojednal o důvodech, proč mi tak trvalo zase něco napsat, se mohu konečně dopitvat k jádru pudla a sice, že jsem si konečně vzal den dovolené a splnil si sen - vydal se na motorce do Jeseníků.

Tam a zpátky.