Po dvouch letech zpátky na Rejvízu, tentokrát už ve třech, ale jako by se doba nasadila zpět do svých kolejí. Mechové jezírko, Koberštejn, jen ta cesta dala trochu víc zabrat a nebylo to jenom malým cestovatelem v krosně na zádech, který do půl Zámecké hory nahoru povzbuzoval "jedeme, jedeme", aby tu druhou úspěšně prochrněl uondán horským vzduchem vzdor době i přeháňkám ledových krupiček.

Člověk se pořád učí a co teprve človíček. Vidí třeba takhle v lese ukazatel a hned umí nové slovo. Táta nemůže najít peněženku a ejhle, sotva míjíme na silnici pár turistitek, uslyší za zády z krosny "kulvy". Orbis pictus hadr.

Jeseníky byly krásné, krásné přesně tak, jak měly být. Na shledanou na podzim...