Zříceniny hradu na severním okraji pískovcového skalního města Teplicko - adršpašských skal.
Písemné zprávy o počátcích hradu chybí. Jeho stavebníkem byl nejspíše ve druhém nebo třetím desetiletí 14. století český král jan Lucemburský a hrad měl především sloužit jako pohraniční pevnost. První zmínka je až v Majestas Carolina, kde je Adršpach uváděn jako podmínečně zastavitelný.
V roce 1354 se setkáváme z hanušem z Adršpachu, zřejmě potomkem adršpašského purkrabí. Okolí hradu náleželo pánum erbu třmene. V roce 1381 je hrad připomínán v rukou Hynka z Náchoda a v té době se stává centrem nově konstituovaného šlechtického zboží. Potomci Hynka z Náchoda náleželi v husitských válkách ke katolické straně, a proto byl roku 1420 hrad obsazen husity. Držielem se stal Hynek Krušina z Lichtemburka. V roce 1436 se hrad vrátil do držení pánů z Dubé. Vzhledem ke škodám páchaným odsud slezským městům ho tito v roce 1447 spolu s hrady Skály a Vízmburkem vykoupili a nechali zbořit.
Dispozice hradu založeného na pískovcové pseudoostrožně byla trojdílná. Jižní a střední část opevňuje dvojice valů a příkopů. Vstupní komunikace směřovala od jihovýchodního nároží podél východního bloku. Jižní jádro lichoběžného půdorysu vyplňovala obytná stavba, od jihu krytá dvojicí skalních bloků. propojených snad štítovou zdí. na dalšídvojici bloků byla založena stavba se zděnými základy.
Střední část tvoří především volná plocha nádvoří k níž na severní straně přiléhalo několikaprostorové stavení se studnou při západním průčelí. a k východnímu boku se přikláal jednoprostorový podsklepený objekt.
Východní jádro na výrazném skalním suku oddělené od zbytku hradu skalními věžemi bylo přístupné dřevěným stavením při jeho severovýchodním nároží. Jižní a západní stranu jádra zajišťovala masivní zděná hradba, k níž pravděpodobně přiléhala nějaká stavba. Draže dochované ve východní části suku dokládají existenci dřevěného roubeného stavení.
Alespoň v části svého života (po roce 1393) byl hrad nejspíše Ganerbenburgem, přičemž východní jádro mohlo být mlůadšího původu. Velká volná plocha, vyplývající ovšem z terénní konfigurace, mohla sloužit i jako tábořiště pro polní vojska,. To by dobře korespondovalo s uvažovanou funkcí opěrného královského mocenského bodu. Podobná plocha je i na Janově hradu Preitensteinu.
Na první fotografii je pohled na draže ve východní části východního jádra. Na druhé fotografii je pohled na pozůstaky zdiva stavby na dvojici skalních bloků v jižního jádra. Na třetí fotografii je pohled na dvojici příkopu a valů z jižního jádra a na čtvrté pak pohled příkopem.