Kokštejn

Stopy hradu na Wilsonově skále nad údolím řeky Jihlavy (dnes zatopeném dalešickou přehradou), 1 km jižně od Hartvíkovic.

Písemné zprávý o hradě pochází až z roku 1556, kdy se objevuje již jako pustý. Jako Kufštejn je pak označen na mapě z roku 1629. Hrad lze považovat za sídlo příslušníku rodu držícího blízké Hartvíkovice, jež byly zřejmě jeho hospodářským zázemím. Ves sama se prvně zmiňuje k roku 1104 coby vybava třebíčského konventu, ovšem minimálně od poloviny 14. století byla rozdělena na více dílů, a proto není jasné, zda za stavbou hradu stáli třebíčtí manové, nebo držitelé alodnho dílu. V roce 1356 připadl jeden z dílů okareckému panství, na dalším seděli v letech 1365-1377 Hereš a Bohuněk, jejichž potomci díl vlastili až do konce 15. století. Vzhledem k malé velikosti jejich dílu, a protože se žádné sídlo nezmiňuje, předpokládají se za stavebníka spíše klášterní manové, kteří byli patrně i vlastníky alodní části, alespoň v roce 1373 je doložen Bohuněk a okolo roku 1460 jeho vnuk Mikeš.

Jádro hradu zaujalo polohu na horní ploše skalního útvaru vysoko nad řekou. Podle nálezů mazanice a absence zdiva se usuzuje na dřevohlinitý charakter. Směrem k náhorní plošině se nachází o 7 m snížený spočinek, před nímž přetíná spojení skály s planinou 20 m široký a 6 m hluboký příkop. Severovýchodně nad ním se nachází druhý díl hradu ohraničený na východě svislou skalní stěnou a proti mírně stoupající planině na severu a západě opevněný zdvojenými (na západě pak ztrojenými) příkopy s valy. Vlastní plocha je rovná s dvěma prohlubněmi na severu a západě, uprostřed se nachází ještě kruhový základ, jenž ale může být recentního původu.

       

Na první fotografii je příkop s valem na západě, na druhé pohled z valovitého tělesa hradby. Na třetí fotografii je pohled z druhého dílu hradu přes příkop oddělující skalní blok s jádrem, na čtvrté je spočinek pod ním.


PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí. 1. vydání, Praha 2001.