Zříceniny hradu na dominantním kopci nad stejnojmenným městečkem.
Hrad se v písemných pramenech připomíná poprvé k roku 1322 jako majetek Budivoje z Pecky a v držení jeho rodu setrval až do konce 15. století. Za husitských válek byl roku 1432 sedm měsíců obléhán sirotky. V průběhu 16. a 17. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, který byl sídlem Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Jako pobělohorský konfiskát jej získal Albrecht z Valdštejna, jenž jej roku 1627 věnoval valdickým kartuziánům. Po zrušení řádu v roce 1782 přestal být udržován a roku 1830 zaniká požárem.
Tvar středověkého hradu kopíroval podlouhý tvar temene kopce. Před čelo, zajištěné štítovou zdí, vystupovala téměř celou svou hmotou mohutná okrouhlá věž. Druhá o něco menší pak byla vevázána ve východní hradbě. Pokud byl hradní areáů rozdělen, ak tato druhá věž stála zřejmě v čele jádra. Nejstarší palác stával v jižní části hradu kde se nachází i studna, která byla původně na nádvoří.
Na první a druhé fotografii je pohled na věž vevázanou do východní hradby, na třetí fotografii je pohled na jihozápadní nároží renesančního paláce a západní stranu jižní části hradu se zbytky nejstaršího paláce. Na čtvrté fotografii je celkový pohled od jihovýchodu.
Literatura:
Encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kol. autorů